Naše nynější slabost může být naše budoucí síla

Naše nynější slabost může být naše budoucí síla .

Když jsem před 7 lety vyhořela v práci a postupně se dotýkala svého fyzického i psychického dna, nikdy by mě nenapadlo, že se mi tahle zkušenost v budoucnu bude hodit. A ona se nakonec nejen hodí, ale hodně moc se mi hodí . Vysvětlím níže.

Fyzicky se pracovní vyhoření projevilo takto:

– Na několik měsíců se mi zastavila menstruace (ze stresu).

– Měla jsem opakované problémy se zuby, časté záněty. Pamatuju si na Silvestr strávený na pohotovosti, anebo jak mi v lékárně při nákupu prášků proti bolesti tekly slzy.

– K tomu se přidaly žaludeční a střevní potíže. Pamatuju si, jak jsem se po týdenní dovolené vracela zpět do práce a když jsem si představila, co mě tam čeká, cestou se mi v autě udělalo špatně. Prý jsem úplně zezelenala. Na konci práce už se mi dělalo špatně jenom když jsem vstoupila do tehdejší kanceláře.

– Zablokovala se mi krční páteř, takže jsem mívala závratě a motala se mi hlava. Pamatuju si, jak jsem se v noci probudila a celá postel i ložnice se točily, jako bych byla opilá.

Psychicky to nebylo o moc lepší:

– Byla jsem neustále unavená, bez energie a bez nálady. (Neudělala jsem si prostor ani na sebe ani na své koníčky, takže nebylo z čeho čerpat. – Nebyla jsem sama pro sebe dostatečně důležitá.)

– Taky jsem občas mívala pocit, že nemůžu dýchat, něco jako panická ataka.

V této životní fázi, kdy jsem měla fyzickou i psychickou energii hluboko pod bodem mrazu, přišel rozchod s tehdejším přítelem, stěhování ze společného bytu a registrace na úřad práce (k tomu rozpad mých snů o práci v neziskovém sektoru). Následně jsem začala přemýšlet, co všechno jsem v práci a tehdejším vztahu udělala špatně, přestala jsem z toho na několik měsíců spát a přišla hluboká deprese.

—

No nebyl to moc veselý příběh…

…Ale jeho pokračování se odvíjí velmi slibně a hlavně spokojeně :

Díky tomu, co jsem prožila, mám mnohem hlubší empatii a dokážu se vcítit do toho, co klienti prožívají v náročných životních situacích. Přece jenom hluboce odžitá praxe je něco jiného než teorie z knih.

Také mám velkou pokoru k životu. Jeden den můžete mít všechno (zdraví, milovaného partnera, vysněnou práci, příjemné bydlení…) a za pár měsíců nic z toho.

A proto si hluboce vážím toho, co mám . Toho, co funguje. Úplně nejvíc zdraví (fyzického i psychického) – svého i svých blízkých. Klišé, ale pravdivé.

Cokoliv náročného právě teď prožíváte, může být v budoucnu zdrojem vaší síly. Nikdy nevíte, k čemu právě tato zkušenost bude sloužit a jak ji později využijete.

S láskou a velkou dávkou naděje ,

Petra