Rovnováha mužské a ženské energie a osobní příběh

S klientkami se nám v poslední době často opakuje téma rovnováhy vnitřního muže a vnitřní ženy. Sama jsem si vyzkoušela, že když jsou moje ženská a mužská stránka v rovnováze, celý můj život je v rovnováze . Moje vztahy, moje podnikání a hlavně já sama …

A co že je ta žena v nás? Když to hodně zjednodušíme, je to ta jemná, něžná, zranitelná, pečující část. (To ovšem neznamená, že má žena potlačit svou sílu .) Je to ta část, která vytváří teplo domova a často tmelí rodinu. Velmi jí záleží na vztazích. Je propojená se svým tělem a emocemi. A často velmi proměnlivá (ženská stránka se proměňuje i na základě našeho menstruačního cyklu: někdy je něžná jako potůček, jindy divoká jako oheň). Všechny tyhle stránky k ženskému elementu patří. Ženské atributy jsou také plynutí, propojení s intuicí a napojení na srdce. Naši ženskou stránku můžeme podpořit např. skrze tanec, péči o květiny, péči o naše tělo atd.

Mužská stránka je to zaměření na cíl, na výkon, na výsledky, na výdrž. Je více lineární (ne tak cyklická), jejími vlastnostmi jsou vytrvalost, síla, odolnost, pevnost (zase hodně zjednodušuji). V pracovním životě je to struktura, systém, plánování, organizace, řád (v kontrastu s plynutím). Jsou to atributy spojené s myslí. Naši mužskou stránku můžeme podpořit např. sporty, které budují vytrvalost, které zpevňují naše tělo (pevnost) atd.

Jak asi víte, v dnešní době se velmi oceňují mužské atributy: výkonnost, rychlost, zaměření na cíl, efektivita a výsledky. Pokud nemáš výsledky, jako bys nebyl. To, žes po cestě ztratil všechny kamarády (protože sis na ně neudělal čas), pořád tě bolí hlava (protože jsi mentálně přehlcený), pořád tě bolí záda (protože si na nich toho tolik nosíš), musíš se každý druhý víkend opít (abys z toho života aspoň něco měl), už nikoho nezajímá.

Já jsem si vybrala, že si chci užít i tu cestu k výsledkům. Že si chci stihnout užít život. A především mít kvalitní vztahy s blízkými, nejenom ty pracovní výsledky . Přeji si rovnováhu. Proto si vědomě vybírám uvolnění, plynutí, pomalost, hlubší propojení s tělem a emocemi (za mě více ženské kvality). Abych se u všeho toho plnění deadlinů, tvorbě finančního plánu, účetnictví, organizace schůzek a žonglování s časem neztratila . A pořád se učím to balancovat.

Nakonec vám poodhalím něco ze svého příběhu . Já osobně se nejlépe učím skrze příklady a příběhy. A miluju příběhy. Pokud to dává smysl i vám, tak čtěte dál.

Můj vnitřní muž (moje mužská část) se formoval postupně a skrze různá životní období a situace postupně víc a víc nabíral na síle. A tak nějak postupně utlačoval mou ženskou část… Obzvlášť v době, kdy jsem 2 roky pracovala v Ghaně. To on vedl tvrdá (skoro každodenní) smlouvání o ceně s ghanskými taxíkáři, hlavně on v práci s kolegou vedl 50ti členný tým. Bylo to krásné, ale pracovně velmi nabité a náročné období.

Moje mužská část měla převahu i v období, kdy jsem pracovala jako humanitární pracovnice. Tehdy na přílišnou citlivost a jemnost v práci nebyl moc prostor. Byl to můj vnitřní muž, kdo vedl jednání s iráckými muži v uprchlických táborech. Byl to on, kdo poslouchal a zapisoval příběhy syrských uprchlíků a jejich hrůzné zážitky z bombových útoků. Byla to moje mužská část, protože ta ženská, křehká a citlivá, by to nedala. Až jednoho dne veškerý ten stres a tlak na výkon prostě musel vybuchnout. Stalo se to v uprchlickém táboře v Jordánku. Při zapisování příběhu mladé syrské ženy mi po tváři začala téct slza. Malá, skoro neviditelná slza, ale velmi symbolická. Došlo mi, že už je to konec, poslední kapka. Že už nemůžu dál. Že už víc neunesu. Tehdy jsem už dávno byla za hranicemi svých mentálních, emocionálních i fyzických sil. Už dávno jsem byla ve fázi pracovního vyhoření, držela jsem to jenom tlakem na sebe a silou, která zákonitě jednou musela dojít.

A tak započala cesta pomalého, postupného znovuobjevování sama sebe. A hlavně mé vnitřní ženy. Na kousky rozbité, naprosto vyčerpané vnitřní ženy, která potřebovala moji pozornost a péči.

Dobrá zpráva je, že v dnešních dnech se moje ženská stránka má velmi dobře. A všechny vás zdraví .

Ta nová žena se tak nějak postupně začala oblékat do bílé a růžové, nosit jemnější látky atd. Ale to je zase jiný příběh.

Pokud i vás zajímá cesta rovnováhy mezi vaší ženskou a mužskou stránkou, moc ráda vás na ní podpořím.

ENGLISH VERSION:

Recently, the topic of balance between the inner man and the inner woman has been a recurring theme with my clients. I tried myself that when my feminine and masculine sides are in balance, my whole life is in balance . My relationships, my business and most importantly myself …

What about the woman in us? To put it very simply, it’s the soft, tender, vulnerable, caring part. (However, this does not mean that a woman should suppress her power .) It is the part that creates the warmth of the home and often seals the family. She cares a lot about relationships. She is connected to her body and emotions. And often very changeable (the feminine side also changes based on our menstrual cycle: sometimes it’s gentle like a stream, sometimes wild like fire). All these parts belong to the female element. Feminine attributes are also flow, connection with intuition and connection to the heart. We can support our feminine side, for example, through dancing, taking care of flowers, taking care of our body, etc.

The masculine side is a focus on the goal, on performance, on results, on endurance. It is more linear (not so cyclical), its properties are endurance, strength, resistance, solidity (again, I am simplifying a lot). In working life it is structure, system, planning, organization, order (as opposed to flow). They are attributes associated with the mind. We can support our masculine side, e.g. by sports that build endurance, by strengthening our body (strength), etc.

As you probably know, these days masculine attributes are highly valued: performance, speed, focus on the goal, efficiency and results. If you don’t have results, it’s like you don’t exist. The fact that you lost all your friends along the way (because you didn’t make time for them), you still have a headache (because you’re mentally overwhelmed), your back still hurts (because you carry so much on it), you have to get drunk every other weekend (to at least enjoy life a bit), no one cares anymore.

I chose to enjoy the journey to the results. I choose to have time to enjoy life. And above all, to have quality relationships with loved ones, not just the results at work . I wish for balance. Therefore, I consciously choose relaxation, flow, slowness, a deeper connection with the body and emotions (for me, more feminine qualities). So that I don’t get lost in all that meeting deadlines, creating a financial plan, accounting, organizing meetings and juggling time . And I’m still learning to balance it.

Finally, I will reveal something from my story to you . I personally learn best through examples and stories. And I love stories. If this makes sense to you, then read on.

My inner man (my male part) was formed gradually and gradually gained more and more strength through different life periods and situations. And somehow he gradually oppressed my female part… Especially when I worked in Ghana for 2 years. He was the one who led the hard (almost daily) price negotiations with Ghanaian taxi drivers, mainly he led a 50-member team with a Ghanean colleague. It was a beautiful, but very busy and demanding work period.

My male part was also dominant during the period when I worked as a humanitarian worker. At that time, there was not much room for excessive sensitivity and subtlety in the work. It was my inner man who led the negotiations with the Iraqi men in the refugee camps. It was he who listened to and wrote down the stories of Syrian refugees and their horrific experiences from the bombings. It was the male part of me, because the female, fragile and sensitive, would not give it. Until one day, all that stress and pressure to perform just had to explode. It happened in a refugee camp in Jordan. As I wrote down the story of the young Syrian woman, a tear started to run down my face. A small, almost invisible tear, but very symbolic. It dawned on me that it was the end, the last straw. That I can’t go on anymore. That I can’t take it anymore. By then, I was already beyond the limits of my mental, emotional and physical strength. I was already in the phase of work burnout a long time ago, I only kept it up with pressure on myself and strength, which naturally had to run out once.

And so began the journey of slow, gradual self-rediscovery. And especially rediscovery of my inner woman. A shattered, utterly exhausted inner woman who needed my attention and care.

The good news is that my feminine part is doing very well these days. And greetings to all of you from her .

And sort of gradually she started dressing in white and pink, wearing softer fabrics, etc. But that’s another story.

If you too are interested in the path of balance between your feminine and masculine side, I will be very happy to support you on it.